F5J-400 Euro - Od „plechovky“ ke „stříďáku“.
Historie „malých“ elektrovětroňů se začala psát v opravdu dávných časech za „velkou louží“. Ledovce roztály, všude kolem bujná vegetace a někdo začal vymýšlet, mezi socháním svého pazourku a plozením potomků, první střídavý motor a aspoň náznak lipolek. Moc mu to nešlo, a tak zatím zůstal u klasické čtyřstovky, tehdy zvané Mabuchi 380, a také klasických baterií. A nová kategorie byla na světě. Když doletěl první internetový holub do Evropy, konkrétně na Slovensko, tak bylo jasné, že tato kategorie je přesně to, co všem chybělo.
A teď vážně. Opravdu se zjistilo, že tudy by cestička mohla vést a výsledkem by bylo rozšíření řady soutěžáků. Pravidla se doladila v tom smyslu, že se bude motorovat 60 sec, letové okno bude 10 minut a přistávat se bude do kruhu, kde vzdálenosti od středového bodu budou oceněny různými body. Bohužel se v té době udělala jedna zásadní chyba v tom, že se povolila převodovka. To sice byla skvělá možnost jak efektivně využít energii z baterie, ale zároveň to byla cesta jak vyhnat výkony daleko přes hranici 300 metrů v motorovém letu.
První velká soutěž se konala v srpnu 2001 ve Zvolenu (SK). A pak už se to rozjelo nevídaným tempem, protože v této kategorii se přímo nabízelo laborování se sestavou motor – převodovka – vrtule – baterie. K tomu se přiřadil i vývoj používaných modelů až ke kompozitové podobě a téměř dokonalý model s archaickou „čtyřstovkou“ byl na světě.
Ovšem nebyli by to kolegové za oceánem, aby zase nebyli o krůček před Evropou. Zatímco my jsme se tady pachtili s převodovkami, kupovali jsme stále nové motory, protože životnost „ostré“ čtyřstovky byla maximálně dvě soutěže a šíleli jsme z baterek, oni už zkoušeli v té době perspektivní „stříďáky“. Pravidla modifikovali na tzv. „outrunner class“, kde outrunner je dnes známá „oběžka“. Zaplať pánbůh, bez převodovky.
A to už jsme jen krůček od dnešních F5J-400 Euro (někdy i název F5J-400/Outrunner, v Česku RCEK). Mimochodem, ten název kategorie F5J-400 Euro je možná malinko zavádějící, protože FAI žádnou takovou kategorii nezná, ale budiž, ujalo se to, tak proč to měnit.
Zmínění kolegové za oceánem buď nejsou tak technicky zdatní (o čemž lze ale pochybovat), nebo to trochu nedomysleli. Vzali totiž stříďáka třídy 2217, který je ovšem tak výkonný, že by ty naše letadýlka přetrhnul. A k tomu ještě často přidají i převodovku. Tím pádem bylo jasné, že vytvoříme „evropskou cestičku“ a od amerického vzoru se odchýlíme. Ovšem k jaké třídě motorů se přiklonit? Po nemalých debatách se vybrala třída 2208 (2826).
Jsou to „dopadesáti“ gramů oběžky a tady se patří poděkovat Tomáši Hrubému z Prahy, který věnoval nemálo času a financí jejich proměření a nakonec i vydání seznamu doporučených motorů. K tomu se schválil dvoučlánek lipolek, minimální průměr vrtule 250 mm (odpovídá zhruba rozměru 10 palců), a minimální hmotnost modelu 500 gramů.
V nové kategorii F5J-400 Euro se už nelétá pevných 60s motoru jako u plechovek, ale odečítá se doba chodu motoru od celkového letového času od startu modelu. V praxi se stopky zapínají po oznámení pilota "MOTOR STOP!" o zastavení motoru. Tento rozdíl přinesl naprosto jiné pojetí taktiky létání.
Ve startovním poli se objevují, a i dobře umísťují, modely všech typů konstrukce. Od stavěných klasicky z balsy a potahem fólií či papírem, nebo s křídly s polystyrenovým jádrem a balsovým potahem s fólií, až po různé elegantní kompozitové superstroje. Tím se výkonnostní křivka soutěžního pole dostala až někam do stratosféry. Výsledkem je neskutečná výkonová vyrovnanost a ani špičkoví piloti si nejsou do poslední chvíle jisti dobrým umístěním.
Ještě malá poznámka k současným pravidlům. Obecně se dá říct, že vyhovují za předpokladu, že je budou všichni dodržovat. Ale není to tak. Velmi důležité hledisko bezpečnosti je často opomíjené např. tím, že pořadatelé nevytyčí bezpečnostní linii, pohyb soutěžících po letišti je kolikrát velmi chaotický, a proto i nebezpečný, nedodržuje se přeletová výška nad kempy a mohl bych pokračovat dál.
A úplně na závěr. Je to kategorie, o které se dá říct, že je na dnešní poměry masová. Třicet nebo i víc soutěžících, pět základních kol a popř. dvě finálová, to je maraton na celý den. Přesto do toho jdeme s chutí a rádi.
